V profesionálních kuchyních mají volbu jasnou. Je to nerezavějící ocel. Je totiž prakticky nezničitelná, nepoškodí ji teplo a dobře se omývá. Vzhledově má také svoje kouzlo. Ovšem jen tehdy, pokud se všechno perfektně blýská.

A v tom je právě problém. Pokud si pořídíte pracovní desku z nerez oceli, strávíte většinu času jejím leštěním, jinak bude věčně upatlaná. Čistící přípravky navíc mohou její vzhled změnit. Navíc na ní nádobí nepříjemně rachotí. A poslední velká překážka je velmi, ale opravdu velmi vysoká cena.

Nejčastější a nejlevnější volbou je tedy laminovaná pracovní deska. Její korpus tvoří obvykle dřevotříska, která je potažená laminátem. Laminované desky jsou levné a poměrně odolné. Záleží však samozřejmě na kvalitě a tloušťce laminátu. Pokud si dáte pozor, nebudete potřebovat žádnou složitější údržbu. Největší hrozbou je pro laminovanou desku poškrábání.

Mezi levnější řešení patří také keramické obklady. Vzdorují dobře vodě a můžete si vybrat celou řadu barev, vzorů a velikostí. Jejich nevýhodou je však křehkost, takže je při vaření snadno rozbijete. A také spáry, kde se mohou uchycovat různé nečistoty.

Výjimečně útulně působí desky ze dřeva. Dělají se z tvrdých dřev a hodně záleží, jakou mají povrchovou úpravu. Ale i při nejpečlivější údržbě se nevyhnete tomu, že budou jednou za čas potřebovat přebrousit, aby si udržely svůj vzhled.

Movitější klienti si mohou pořídit také desku z kamene, ať už přírodního nebo umělého. Z přírodních kamenů je nejvhodnější žula. Ačkoliv působí nezničitelně, je náchylná k tvoření skvrn. Čas od času proto potřebuje impregnaci a ani to někdy nepomůže. Navíc je hodně těžká a budete pod ní potřebovat pořádně masivní nábytek, aby žulovou pracovní desku unesl.

Umělý kámen umožňuje vyrobit desku přesně na míru, bez zbytečných spár. Vyrábí se z kamenných a skleněných úlomků, které se zalijí pryskyřicí nebo betonem (teraco). Vydrží toho opravdu hodně, i ony však potřebují pravidelnou odbornou údržbu.

Pracovní desky se dnes vyrábějí i z betonu. Architekti se u nich můžou skutečně vyřádit, co jejich tvarů a povrchů týče. Dají se do nich přidat různé další materiály, které jim dodají neopakovatelný vzhled. A vydrží hodně, ačkoliv nejsou tak odolné vůči teplu jako jiné materiály.

Potřebují však také častou impregnaci, mohou se v nich časem udělat praskliny a jsou také extrémně těžké. Navíc si za ně pořádně připlatíte.

Ať už se rozhodnete pro kterékoliv řešení, pamatujte, že kuchyňská pracovní deska by měla být široká alespoň šedesát centimetrů. Standardně bývá devadesát centimetrů nad podlahou. Pokud se ale vzrůstem vymykáte z průměru a budete kuchyň používat především vy, vyplatí se vám, když si necháte výšku desky upravit na míru. Měla by být zhruba deset centimetrů pod vaším loktem.